Pokud ráčíte býti příčetní, sbalíte si přirozeně to nejzákladnější, nejlehčí a nejuniverzálnější, co máte na focení k dispozici.

Jste reportér v USA dvacátého století a přemýšlíte, co si asi tak pořídíte za fotoaparát. Vlastně nemusíte. Graflex. Hotovo, vyřešeno.

SSSR, země bláta a dřevěných lžic, produkovala několik desítek let i svou jedinou řadu dřevěných fotoaparátů FKD (cejtim v kostech, že tahla zkratka něco znamená, ale nedohledal sem co. Fakt Kvrdlající Dřevák?)

Dnes si povíme něco o mosazi a hliníku. Tento objektiv je z mosazi a hliníku. Edukaci stran materiálů jsme si tímto odbyli a teď potěšíme lingvisty - jde o Hugo Meyer Atelier Schnellarbeiter 310mm f3, což překladač svébytně přeloží jako "rychlého dělníka."

Objektivů pro letecké snímkování bylo mnoho. Hodně mnoho. Některé společnosti přecházely na jejich produkci v časech potřeby i z jiných, spřízněných oborů, kupříkladu z výroby dalekohledů (případ třeba britského Aldisu). Vyráběly se i licenčně a sekali to jako Baťa cvičky - často se ani nesignovaly a poznaly se jen dle čísla nebo malých odlišností....

Stejně jako bývaly doby, kdy se radioaktivní látky v domnění prospěšnosti rvaly snad do všeho od léků, jídla i pití (Marie-Curie dává palec dolů), tak ani výrobci optiky nezaháleli (tady to však mělo pozitivní efekt, Jiří Zouhar dává palec nahoru).

Čím je lepší začít, než jedním z nejproslulejších objektivů historie, vzniknuvším poprvé již v roce 1900? Název Heliar je natolik cenným rodinným stříbrem, že se dochoval i do dnešních dob a stále se vyrábí - již ovšem na digitální (křižuji se a odplivávám přes levé rameno) fotoaparáty. Nutno však podotknout, že s původními Heliary má společný...