SSSR, země bláta a dřevěných lžic, produkovala několik desítek let i svou jedinou řadu dřevěných fotoaparátů FKD (cejtim v kostech, že tahla zkratka něco znamená, ale nedohledal sem co. Fakt Kvrdlající Dřevák?)

• Design je klasická varianta německých Reisekamer, vyráběných již od roku 1860, jejichž konečnou iterací bylo do roku 1980 právě sovětské FKD. To se vyrábělo od velikosti 13x18cm až po 30x40cm.

Každopádně jde o magnum opus sovětské fototruhlařiny osazený základním objektivem Industar 210mm f4.5 - a obojí je pěkně lehké a skladné, tedy naplňuje podstatu těchto typů kamer, vyráběných jako přenosné, neboli cestovní. Foťáčku sekundoval i vkusně designově doplněný stativ a kazety či cestovní futrál (co Charkovská fotofabrika spojí, člověk nerozlučuj!). Vše vyráběno jaksepatří po milionech, což se oproti jiným výrobcům dodnes příznivě odráží v ceně.

Čímž ale pozitiva bohužel tak nějak jakoby docela končí. Sehnat kazetu, do který nefouká světlo (nebo taky neteče - obojí jsou sice úplně debilní přirovnání vzhledem k světlu, ale tak se to prostě v našich hustejch kruzích říká) je asi tak jednoduchý, jako sehnat sověta, co nenafouká, protože to do něj večer předtím neteklo. Haha.

Stativ je stabilní asi jako když byste ten foťák přidělali na štěně s ADHD a u samotnýho foťáku si nejste jisti, jestli byl vyráběn v milimetrech, centimetrech nebo prostě tak nějak zbitej od oka kamenem. Vzhledem k tomu, že se ale v těch továrnách vyráběl převážně nábytek, ale možná taky traktory, tanky a šicí stroje, jde vlastně o poměrně impresivní výsledek. Foťák voní po vodce a když zvednete matnici a vkládáte desku, občas se zevnitř linou tiché tóny Internacionály, které se ztrácí ve větru.

Jako první foťák je to ale naprosto skvělý. Základní mechanismy se na tom člověk naučí, je s tím prdel (taková ta hysterická, bezútěšná) a nikdy nevíte, co z toho vyleze. Každopádně se z toho dá vždycky případně udělat lampa nebo pařeniště na žampiony. Já na něj ale přes to přese všechno vzpomínám s láskou. Můj první velkoformát. Díky, FKD.