Nemůžeme začít snad ničím jiným než jedním z nejslavnějších objektivů historie - Heliarem od neměcké fy. Voigtländer, vzniknuvším poprvé již v roce 1900, zde v jedné z mnoha iterací v ohnisku 360mm a světelnosti f4.5.

• verzí bylo skutečně, skutečně mnoho - vydaly by na samostnatnou knihu. Pre-Dynar verze vyráběná od let 1900-1902, slavná (a mnohými považována za nejlepší) Dynar konstrukce nastupující roku 1903 a nejrozšířenější post-war iterace, postupně po první světové válce zcela vytlačující Dynar verzi. Měnily se světelnosti (f3.5 až f5.5), ohniska, konstrukce i rozměry, později dokonce přibyly antireflexní vrstvy. A experimentovalo se i s materiálem - hliníkové slitiny, které měly výhodu velmi nízké váhy, v průběhu první světové války (z důvodu nedostatku hliníku používanému mj. ve zbrojařství) nahradila mosaz.

• měl jsem různé typy - hliníkové Dynary, černé mosazné moderní typy jako na obrázku, či zajímavé Frankensteinovo monstrum v podobě mixu hliníkové slitiny a moderní konstrukce. Narazit můžete i na vzácné nečerněné zlaté verze z mosazi. Ač vám jistojistě budou někteří přísahat na počestnost své matky, že je mezi verzemi ve výstupu zcela evidentní a propastný rozdíl, já jsem si - nerad to přiznávám - žádného nevšiml. Určitě tam nějaký bude, ale želbohu nebylo mým očím dáno ho spatřit. Název Heliar je natolik cenným rodinným stříbrem, že se dochoval i do dnešních dob a stále se vyrábí - již ovšem na digitální (křižuji se a odplivávám přes levé rameno) fotoaparáty. Nutno podotknout, že s původními Heliary má společný skutečně již jen název.

Má současná verze není nic jiného než 2,5kg těžká svině z černěné mosazi a skla (erudovaněji vyjádřeno, modernější iterace s antireflexními vrstvami nezanedbatelné hmotnosti a vybraných materiálů), která za ta drahná léta své existence musela rozdrtit snad už celej regiment palců u nohy. Asymetrická pětičočková konstrukce se zadní tmelenou bikonvexní skupinou, přední konvexně-konkávní a bla bla, tohle je každýmu stejně úplně jedno (těch pár podivínů odkáži na Lens Vade Mecum. Hotovou bibli - a bichli - jež je povinností každého objektivového cifršpiona. Méně odhodlaným postačí obligátní Wikipedia či Camera-wiki).

Charakter skla (slang pro slovo "objektiv", vyhrazen výhradně hustejm lidem z fotografických gangů) je jako stvořený pro portrétování - ostré, ale zároveň hebké podání s nádherným bokehem. Postupně si vydobyly pověst jako Crème de la Crème portrétní fotografie - a to do takové míry, že spousta osobností od králů a maharádžů, filmových hvězd, vojevůdců a pánů i kmánů striktně odmítala být focena jiným objektivem, než tímto. Slovo "Heliar" je derivátem Hélia - řeckého boha Slunce. Co takhle postavit se po bok velikánů a nechat se zvěčnit, než nás zas opustí pěkný počasí? Protože jak říkával nebožtík Ned Stark - budiž mu země lehká - zima se blíží! Takže napiš a nezoufejte si, uvidíme se u dalšího dílu. Máte to marný, nic s tím nenaděláte.