Jaký je ideální portréťák? Co na něm vypíchnout, jakou skladbu vlastností by měl mít? Váhu a rozměry nenápadně vynecháme, takže to máme, předně:

• Světelnost: obzvlášť u alternativních procesů s malou citlivostí jde o kritickou hodnotu, díky níž se pak nedostanete na sekundy či desítky sekund expozice (takže nemusíte trápit portrétovaného hrou na "Cukr kávu limonádu" či používat opěrku hlavy, která často působí jako něco z muzea mučicích nástrojů). Jo a světelnost je taky samozřejmě vzájemně propletena s menší hloubkou ostrosti a hezčím bokehem!
• Hezčí bokeh: je samozřejmě subjektivní a ne vždycky platí pravidlo "světelnější = hezčí pozadí." No ale často to tak je.
• Hloubka ostrosti: neboli DoF (Depth of Field) je takové dvojbřité ostří. Čím menší, tím oku lahodnější a více plastické, ale zároveň těžší na kritické zaostření. Pokud fotíte něco statického, záleží jen na vás, jestli máte oko jako z Kašparovy krávy - spílat můžete jen sami sobě. U lidí se však i ten sebevíce disciplinovaný model bez použití chloroformu semo-tamo zavrtí a u světelnosti třeba f3, jako má Schnellarbeiter, jde bez přehánení o milimetry. Takže máte zaostřeno na oko, zlomyslná osoba se nevědomky hne a tramtadá, máte fotku zaostřenou na nos.
• Chloroform mimochodem nezmiňuji nadarmo - skutečně se v dřevních dobách dřevěných fotoaparátů (he he) používal v malých koncentracích na zklidnění miminek a malých dětí při fotografování. Časy byly dlouhý a trpělivost maminek a fotografů krátká. A v malých dávkách to přece nemůže škodit, žejo. Jako rum. Čaj rum bum.

Pokud zrovna nemáte po ruce nějaký uspávadlo, je moc světla nebo fotíte skupinku lidí, hodí se clona. Starý washer systém stop, waterhouse typ či irisová clona, aspoň něco z toho přijde k užitku - a co si budem, i když je lamelová clona nejkomplikovanější, nejnáchylnější a mírně ubírá světelnosti, je uživatelsky nejpřívětivější.

• Protože jí narozdíl od plechových stop neztratíte! Respektive ony podobně jako lichý ponožky a drátěnky zmizej tak nějak samy od sebe.

Co tam máme dál? Kontrast, ostrost a její pád ke krajům, to je takový individuální, ale asi se shodneme na tom, že důležitá je u objektivu přítomnost charakteru - ať už to safra znamená cokoli. Zatočí se vám s ním na pozadí celý svět a ještě v něm vyčaruje pěkný kolečka, koblížky, kosočtverečný dvanáctistěny? Nevykryje celé pole snímku, takže naservíruje nádhernou vinětaci a rohy tmavý jak konžská pěstební dělnice? To je vcelku jedno, hlavní je, že má ten objektiv ono těžko uchopitelné a vysvětlitelné cosi. Největší šanci na to něco a cosi máte u petzvalových konstrukcí. Většina těhle charakterních vlastností jsou vlastně nežádoucí optický vady, no ale koho to štve.

• I mezi petzvaly máte kousky co vystupují. Ohledně portrétů nelze nezmínit třeba Dallmeyer řady A a B či jasně rozpoznatelný Darlot/Jamin Cone Centralisateur. TEN BYCH MOC RÁD.

Slovní omáčku máme za sebou, teď už zbývá jen šokovat čtenáře - Hermagis Portrait všechny tyhle atributy bezchybnýho portrétního objektivu splňuje! Světelnost je cca. f3.9, takže je to zatraceně světelný, ale zároveň to nemá tak ostrobřité DoF jako f3 a méně (JEŠTĚ MÉNĚ?! Ano, třeba Walzl, Ross, Aero a Fluro Ektar ad.).

• Lamelová clona mírně ubírá na světelnosti. Pravdou také je, že sami výrobci měli často díky svým rozšafným výpočtům a bulharským konstantám větší odchylky od skutečnosti než způsobí konstrukce clony. Moc na tom nesejde, desetinka sem, desetinka tam. Větší bugr si v tom uděláte vy sami třeba expozimetrem.

Líbivý bokeh? Máme. Kontrast, ostrost, krásnou vinětaci? Máme, máme, máme. Irisovou clonu? Javor. A co ty něco a cosi? No - račte uzřít všechny ty charaktery kolem! A musím se pochválit že to šlo většinou i bez toho chloroformu. Ohnisko je u No.5 tak akorát, docela ideální na portréty hlava-ramena (samožejmě pro nejlepší formát na světě - 8x10"). Na nekonečno a plnou díru už vinětuje fakt hodně, což je u skel podobných parametrů normální (Dallmeyer 290mm f3, Hugo-Meyer 310mm f3, Darlot 300mm f4, Voigtländer f3.3 ad.).