#4 Hugo Meyer Atelier Schnellarbeiter 310mm f3
Máme maličké objektivy. O něco větší. Pak takový střední, ještě větší a největší. A pak existují ty úplně nejobřejší - a tohle je jeden z nich. Interní krycí názvy jsou "vobří vobluda", "leviathan", a "podej mi tu věc."
Dnes si povíme něco o mosazi a hliníku. Tento objektiv je z mosazi a hliníku. Edukaci stran materiálů jsme si tímto odbyli a teď potěšíme lingvisty - jde o Hugo Meyer Atelier Schnellarbeiter 310mm f3, což překladač svébytně přeloží jako "rychlého dělníka."
- Termín "rychlost" ve fotografickém žargonu ztělesňuje světelnost - čím více světelné sklo, tím rychlejší objektiv (protože můžete používat rychlejší časy, aha!!).
Každopádně se nám toto sklíčko narodilo někdy mezi léty 1910-1914 (záhy poté nastaly trable s nedostatkem hliníku způsobeného první světovou válkou). Šlo o absolutní špičku své doby a výkladní skřín fy. Hugo Meyer, což krom úplně šílené světelnosti f3 (jen pár výrobců v historii dokázalo této mety dosáhnout či ji snad překonat) dokládá i použití vybraných materiálů zajišťujících i přes své rozměry nízkou váhu nebo nepříliš běžná přítomnost vysokolamelové clony.
- V současnosti světelností f3 nikoho moc neohromíte. Ale tehdy? Tyvole. Navíc - dnešní objektivy stěží pokryjí pár centimetrů a i u toho se zadýchají. Tenhle behemoth pokryje asi 18x24cm a věřte mi - clona f3 na FF nebo APS-C vážně není to samý co na velkém formátu. Zde to znamená, že máte hloubku ostrosti (DoF) asi tak milimetr a trefit ostře to co chcete, vyžaduje ruce chirurga a trpělivý (ideálně mrtvý či neživý) objekt fotografování (slečny níže byly při focení živé a vzdávám jim tímto hold). Kdybyste chtěli světelnost na tomto formátu přepočítat na 35mm (FF), vyjde vám nějaký číslo z říše snů - f0.5 či podobná zhůvěřilost). Impresivní.
Ostrost v centru (centru obrazu, ne města, fotí ostře naštěstí i na okrajích měst a vesnic, haha) je na něco vyrobeného před 110 lety úplně na palici - ke krajům pak vyniká líbivý swirl bokeh typický pro petzval konstrukce.
- Asi přinesu nějaký dříví do lesa, ale pro sichr: bokeh je rozostřená část snímku za zaostřeným objektem. Čím otevřenější clona (aka světelnější objektiv), tím rozostřenější pozadí. Kvalita a tvar bokehu se odvíjí od konstrukce skla, tvaru clony nebo i počtu lamel. Čím více přicloníte, tím více bokeh mizí.
- Swirl je schopnost objektivu "roztočit" bokeh v pozadí - vířivý efekt můžete zahlédnout na druhé fotce. Některé konstrukce jsou jím proslavené, některé ho nemají vůbec. Síla swirl efektu je stejně jako bokeh úzce svázána s otevřenou clonou, směrem světla a členitostí pozadí. Jde vlastně o optickou vadu nekorigované konstrukce. A my děkujeme za tyto vady.
Zjevnou nevýhodu můžete v porovnání s moji dívčí ručkou odhadnout sami - je to velký a při adaptaci na fotoaparát jsem se dostal na samou hranici velikosti desky pro uchycení na přední standardu. Měl sem připraven celej seznam Best Of vtipů na téma "Čím větší objektiv, tím lepší fotograf", oblíbené "I s malým kašpárkem se dá zahrát velký divadlo" či nestárnoucí variace na námět "Hehe, co si tím kompenzuješ?" Tak či onak rozměry odpovídají tomu, že u Majerů uřízli kus ropovodu, nacpali do toho skla a vyryli na šasi velkými písmeny "Atelier", aby i tomu poslednímu idiotovi obdařeného uměním abecedy došlo, že se jedná o objektiv do ATELIÉRU, že se NETAHÁ ven. Přirozeně ho tedy beru výhradně do plenéru. Na závěr si brnknem na pozitivní strunu - nezoufejte, fotit může skutečně každý. I kus roury.