Od Aldisu se povětšinou setkáte s objektivy určenými k leteckému snímkování nebo zvětšovacím, promítacím, či kopírovacím účelům. Z pásu (továrního, ne filmového, haha!) však sjížděly i promítačky s diaprojektory, prvoválečné puškohledy, periskopy či polní dalekohledy. Skutečnou díru do světa však udělal Arthur Cyril Webb se signální lampou. Úzké vazby na armádu však nesly negativum ve výpadcích výroby fotografického vybavení - vlast měla přednost.

• Signální lampa slouží k dálkové komunikaci skrze záblesky v Morseovce. Ty od Aldisu sice prošly oběma válkami, roku 1944 však mladší bratr přišel s natolik vylepšenou konstrukcí, že se pro ně dokonce vžilo všeobecné označení Aldisova lampa. Vhod přišla na zemi v zákopech, plavidlech na vodě i mezi letadly ve vzduchu. Jestli ji někdo vzal i do vesmíru jsem bohužel nedohledal.

• Zvětšovací objektivy se používají - pozor - ve zvětšovácích. S těmi se v temné komoře zvětšují (sic!) negativy na fotocitlivý papír a pozitivně vyvolávají. Ano, pořád se to dělá a ano, víme že existují tiskárny. Poctivej barytovej papír však nenahradí ani ta sebelepší.

• Kopírovací, nebo-li reprodukční, nebo-li procesní objektivy se používaly k duplikaci různých dokumentů, vědecké činnosti atp. V čem se konstrukčně liší od normálních fotoobjektivů základně zjistíte třeba zde. O leteckém snímkování můžete leccos načíst z mého článku tady.

• Promítací objektivy jsou - ach jo - v promítačkách. Ať už těch na filmové pásy nebo u projektorů na diapozitivy. Odkazy už sem dávat nebudu, nebo si bude Wikipedia myslet, že na ni někdo útočí DDoS.

• Značení a používání UNO konstrukce je u této firmy značně nesourodé a matoucí - někdy je šasi označeno, někdy ne. V pozdější době podnik také přešel na klasické tří až čtyř-čočkové konstrukce, aniž by změny vizuálně vyznačil. Bez rozebrání optické soustavy si tak můžete být (pokud není UNO uvedeno na těle objektivu) jen málokdy jisti.

• UNO a nástupci (TRIO) taktéž fungovaly jako tzv. casket sety, kdy se přidáním, odebráním či prohozením čoček a předsádek měnila ohniska, potažmo světelnost a konstrukce. Šlo tedy o jakési primitivní předchůdce dnešních zoom objektivů. Kompletní sety však málokdy přečkaly do dnešních dob obecně - v tomto případě jde při hledání o Sisyfovské snažení.

• Pravděpodobně nejvzácnějším artiklem portfolia je řada značená jako Series 0. Šlo o portrétní anastigmaty se světelností f3 a okružím s měnitelným soft-focus efektem. Skutečná modrá krev svědčící o zručnosti, které dosáhli jen nemnozí.

Podání (pro cifršpiony jde o pozdější revizi řady Series III No.10, 16.25in f7.7) je tak akorát ostré s velmi příjemným kontrastem a dostatečným pokryvem pro formát 8x10" (při plném odclonění vykryje na nekonečno i 10x12", na menším formátu disponuje tedy i dostatkem pohybů). Objektiv je také podobně jako triplety velmi svolný k "falešnému" soft-focusu, který se dá regulovat šroubováním přední části - výsledek je líbivý a ne nepodobný mnohem dražším exemplářům k tomu určeným. Příjemná váha a malé rozměry ho tedy předurčují k univerzálnímu použití za téměř jakýchkoli podmínek a požadavků. No a díky neobvyklému temně bronzovo-zlatému laku na mosazném těle se na něj i pěkně kouká.

V průběhu let jsem narazil pouze na dva exempláře - oba v mých rukách - a oba se zážitky z indického subkontinentu. První dlouhá léta sloužil pod taktovkou britských kolonizátorů ve studiu v Bombaji a poté v Kérale, kde po roce 1947 a získání nezávislosti na britském impériu také zůstal - než za mnou odcestoval do Prahy. Druhý našel svůj domov v Pákistánu, což dokládá i signování na těle - "Shanco The Mall Lahore." Význam prvním slov zůstává nejasný, Lahore je v české transkripci Láhaur - největší město státu. Pákistán se od Indie odštěpil ve stejném roce jako se zhroutil Britský rádž, narozdíl od prvního případu se však tento kus navrátil do své ostrovní domoviny... než za mnou odcestoval do Prahy.

Přítomnost imperiální techniky na území tehdejšího dominia není překvapením, přesto mne však míra zastoupení Aldisu zrovna v této specifické části Commonwealthu překvapila a pátral jsem po příčinách. V zaprášených svazcích britských univerzitních knihoven jsem nakonec nalezl věrohodnou příčinu - rodina zde nějaký čas žila a Lancelot se roku 1870 v Kalkatě narodil, než byl v pěti letech poslán zpět do Anglie. Vypadá to, že na svou rodnou hroudu nezapomněl a plody své pozdější práce ji nadstandardně oblažoval. Díky za to, skoro-rytíři Lancelote - hned na ta svá sklíčka jinak hledím, přemýšleje, co za exotická dobrodružství musela zažít a již nepoví.