Kdo by to u takto méně světelného objektivu modernějšího vzhledu, čekal, že? Inu, tichá voda břehy mele, nesuďte knihu podle obalu a mějte šálek poloprázdný nebo úplně prázdný jako já, nebo jak to říkaj ti nepálští mniši co vůlí ohýbají lžičky. No dost mouder - výhoda je, že po těchto Wollensáckých řadách psi moc neštěkají a tak se o ně nemusíte bít s nekonečnými řadami zájemců a zastavovat domy a děti v touze po pořízení. Nevýhoda je, že jsou tak jako tak vzácný jak slepičí zuby a nikdy sem neviděl druhý exemplář, takže je to stejně úplně šumafuk.

• Data se nehledají lehce, ale já si vyhrnul rukávy a z hlubin dark internetů vyhrabal následující: jde o Series IV No.5, ohnisko 12", později korigované na 11.875", neboli 302mm. Výroba probíhala krátce mezi lety 1947-1951, revidovaný kousek dokonce jen od roku 1949 - zdání moderního vzhledu tedy vcelku klame.

• Na první pohled jde o Series Ia, ale nesedí ohniska ani uspořádání členů. Ia je trojitě konvertibilní dvojitý protar, následovník Velostigmatu Ia, kdežto Series IV je dostupnější f6.3 verzí tessarového Series II, nástupce řady Velostigmat Series IV. Fascinující!!

• Většina těchto povalujících se Wollensaků je kratších ohnisek, často používaných jako cineskla, pro kopírovací či zvětšovací účely (Enlarging Raptar, Tasope ad.), sehnat tedy nějaký pro běžné focení na velký formát je vcelku makačka. Jedním z indikátorů, jako je zde, může být přítomnost písmene "W" schovaném v "C" na předním okruží, což byla zkratka pro "WOCOTED" - pokročilé wollensácké antireflexní vrstvy - díky tomu je povrch čoček namodralý a ve správném světle a úhlu tuze sexy.

V tandemu se smyslnými protiodrazovými vrstvami je zde i neběžná úprava chromované mosazi, která v nejednom fotografovi jistě probudí nemístné vášně. Objektiv je to navíc velmi lehký a skladný, ideální například do plenéru. Vysokolamelová clona, která sviští jako píchlá krysa je už jen takový bonbónek navrch.