No a co ten slíbený návrat z mrtvých? To se má tak: objektiv ke mne přicestoval z velkých dálav v hrůzostrašně zbědovaném stavu. Mechanismus posuvu a clona byly nastěstí relativně v pořádku, ale to nejdůležitejší, gró objektivu - totiž skla - byla všechna bezútešně separovaná. Fotil jsem s ním a výstup vypadal o mnoho lépe než by jeden při pohledu na zevnějšek řekl. I tak mne ale jímal žal, že bych měl nechat něco tak neběžného tak smutnému osudu - a začal přemýšlet, co s tím.

• Separace v tomto kontextu značí rozpad tmelicí vrstvy, která drží pohromadě optické členy. Výrobní postup, špatné skladování nebo bůhvíco dalšího může spustit separaci. Ta se projevuje různými způsoby a průvodním jevem je ztráta kontrastu, ostrosti a vyšší náchylnost k působení parazitního světla. Lék je jen jeden - odstranění starého "lepidla" a opětovné stmelení.
• Dříve se k tmelení používal tzv. kanadský balzám. Směs pryskyřice z Jedle balzámové (Pinus balsamea) se smíchá v poměru 1:1 s xylénem a vznikne směs s indexem lomu světla téměř totožným jako má křemenné sklo. Po tepelném zatvrzení tahle kulajda zprůhlední a drží optické elementy u sebe, aniž by negativně ovlivňovala výstup.
• Separace většinou začíná směrem od okraje a vesměs tam i zůstane a nešíří se. Bývá nažloutlá až oranžová, působí "popraskaným efektem" a v extrémních případech může pokrýt až většinu povrchu. U modernějších skel s coatingy se separace povětšinou projevuje různobarevnými duhovými efekty, které jsou narozdíl od prvního typu na pohled docela zajímavé - ale pořád nechtěné. Speciálním druhem jsou "kytičky", kdy se při tmelení elementů dostanou mezi čočky zrnka prachu a časem se kolem nich začne šířit separace podobná okvětním lístkům. Díky absenci vzduchu a tedy i oxidace balzámu je zde bezbarvá a taky poměrně pěkná - avšak stále akorát k nasrání.

Teorie zpětného stmelení mi byla známa, ale to se všechno snadněji řekne než provede. Už jen sehnat kanadský balzám není úplně sranda (a hrát si doma s xylénem ještě o něco menší). Na internetech (obzvlášť na eMimino.cz, tam je všechno) si přečtete zaručený návody na to, jak se zbavit tmelidla pomocí postupného rozpékání v troubě (kde poté i to nově nanesené znovu zapečete) či pomalého ohřívání v hrnci s vodou. Ale už vám málokdo řekne, že si slušně koledujete o teplotní šok a následné nenávratné prasknutí náchylného starého skla.

• Vaření objektivů mi připomnělo dobu, kdy jsem nic zlého netuše na internetu narazil na poměrně podrobný recept na výrobu domácího napalmu. Tam se alespoň zmínili, že vařit na plotně hrnec s benzínem může být trochu ošemetný a taky vám z toho třeba vybouchne barák. A než se zeptáte, už si nepamatuju kde sem ten návod našel. Nejspíš u Rettigový.

A jak si pojistíte, že dáte poté elementy k sobě správně tak, jak byly? No přece si tam uděláte značku tužkou, aha! Jenže vůbec. Už zase vám nikdo nepoví, že je nutno kalibrovat čočky v obou osách, X i Y. K tomu je třeba kalibrační optická lavice, což nebývá narozdíl od hrnce na napalm běžnou výbavou domácnosti a pokud toto neuděláte, rozhodíte si optickou soustavu objektivu a jeho podání. Možná to bude natolik minoritní, že si toho nikdo nevšimne. Ale možná taky ne. U běžného a levného Tessaru nebo Rectilinearu za pár stovek se dají experimenty a čichání xylénu obhájit, ale toto na mne byla až příliš velká zodpovědnost.

• Znám své hranice a jelikož mi znalostí optiky nebylo naděleno, svěřil jsem celý případ profesionálovi. Detaily jsou pravděpodobně střeženým rodinným stříbrem, ale čočky se rozdělí působením acetonových směsí a místo již desítky let nepoužívaného kanadského balzámu se zatvrdí speciálními polymerovými tmely nebo lepidly vytvrzovanými UV zářením. Výhodou jsou hlavně lepší optické vlastnosti a mizivá šance na degradaci časem. Proces je však vratný jen s velkými obtížemi nebo vůbec.

Crown se skládá ze čtyř tmelených elementů a SAMOZŘEJMĚ ŽE VŠECHNY POTŘEBOVALY OPRAVU. Se omlouvám že křičím, ale pravděpodobnost něčeho takovýho je skoro záporná - a samozřejmě že tyhle srandy stojí penízky. Dlouho sem se kroutil, ale nevykroutil - a stejně jako si Dante došel do předpeklí pro Vergilia a vytáhl ho na ještě jednu cestu, i já jsem se rozhodl Crown vyrvat ze spárů zapomnění a dopřát mu nová dobrodružství. Jeho vzkříšení můžete porovnat na fotkách dole.

No a teď to nejdůležitější - jak to fotí? Rozmezí nastavení SF je 1-4, přičemž jednička je nejostřejší varianta bez jakýchkoli měkkých či přesvícených částí. Čtyřka je maximální měkkost - a je poměrně zajímavé, že i s velkým přicloněním je SF efekt stále bez potíží viditelný - zpravidla již okolo f8 nenávratně mizí. Celkově je však efekt oproti pravověrným piktorialistickým objektivům subtilnějšího rázu a rozhodně nečekejte něco z ranku odcloněného Kodak Portraitu, spíše bych ho přirovnal k Bausch&Lomb Portrait Unar (jo, taky bude článek!). To však není v žádném případě myšleno negativně - toto podání je extra vhodné kupříkladu na portréty, kde chcete jen tak akorát přidýchnout kousek tý lásky a měkkosti.

Kolem a kolem to z něj dělá díky modularitě výstupu dost univerzální objektiv, který je také vzhledem k parametrům a možnostem nebývale malý a lehký (porovnejte například s Universal Heliarem 300mm f4.5, ha!). Fotky níže bohužel nejsou vypovídající tak, jak bych chtěl. Zaprvé jsou všechny pořízeny na SF 1, neboť ty se silnějším nastavením mi nevyšly dle představ a uříz bych si ostudu, a zadruhé jsou pořízeny před opravou. To znamená snížený kontrast (i když to je ošemetně - SF skla jsou méně konstrastní obecně a tak je těžké odhadnout, co je vlastnost a co průvodní jev defektu), vyšší náchylnost k bočnímu světlu a protisvětlu a momentální nemožnost porovnání před a po. Inu, přímé srovnání bude později a já ho sem doplním - laskavý čtenář snad pochopí a promine, ale chuť k napsání článku byla silnější než vůle čekat.

Konec roku se blíží a já doufám, že stejně jako já máte v plánu zasvětit ten nadcházející ještě většímu počtu fotek na co největších formátech. Rozloučím se s vámi větou, která se dá vztáhnout jak ke Crownu a mne samotnému, tak i k vám - "Lazare! Vstaň a foť!"