Co je to?

Využití piktorialismu provází používání tzv. ušlechtilých způsobů tisku a hlavně měkce kreslící optiky. Ta bývala velmi často menisková a velice jednoduchá.

• Meniskus je útvar tvořený vazivovou chrupavkou, který se nachází uvnitř kolenního kloubu. Ve fotografii jde však o jednoduchou čočku tvořenou jedním kusem skla nebo maximálně dvěma tmelenými členy. Jednodušší už je fakt jen dírková komora. Velice základní přehled můžete získat třeba zde.

Měkce kreslící optika - a to se pozná jak? Necvičené oko třeba tak, že bude fotografii považovat za neostrou a zralou do koše. To by však byla smutná chyba a je to složitější - neostrá fotka je prostě neostrá, linie jsou rozmazané, pacient je mrtev. Kdežto u měkké optiky (soft-focus) jde vlastně o řízenou optickou vadu sférické aberace. Linie zůstávají ostré, ale obklopuje je zářící halační efekt vytvářející nezaměnitelně přesvícené světlé části a typicky "kolonádní" a "snový" efekt. Takového výsledku prostým rozostřením nedosáhnete a výstup nebude oku lahodící. 

• Můžete se setkat s pojmy "soft-focus" a "piktorialistický" objektiv. Jde vlastně o dvojí název téhož, byť panuje jakýsi všeobecný konsenzus, že ty s druhým označením mají silnější efekt "měkkosti." Blbě se však ostří se všema a chce to léta dřiny a odříkání.
• Obzvláště populární bylo používání soft-focus optiky v dřevních dobách Hollywoodu. Měkké podání vyhlazovalo vrásky a dělalo mladší krásky. Ze zmíněného faktu asi také pramení politováníhodný názor některých duchem slabších jedinců zapovídajících použití na cokoli jiného než portrét. Nenechte se svést na scestí - uhrančivý charakter prýští z krajiny, zátiší či aktu stejně mocně.

Typy mechanismu?

Existuje hned několik způsobů, jak soft-focus (SF) efekt korigovat. Ten nejvíc nóbl se vyznačuje samostatným okružím na těle objektivu (Universal Heliar, TTH Cooke, Aldis, Crown ad.), které je nezávislé na clonové stupnici - máte tedy vše pod kontrolou.

Populární je volení síly SF pomocí clonové stupnice. Čím více přicloníte, tím je efekt slabší. Nevýhodou je nemožnost tandemu "přicloněno + silný SF", popř. "plná díra + slabý SF." Typickými představiteli jsou třeba Eidoscope, Kodak Portrait či Nicola Perscheid.

Jiné objektivy využívají jako volič míru zašroubování předního nebo zadního členu. Jednoduše řečeno, čím více čočky vyšroubujete, tím silnějšího efektu dosáhnete. A když vyšroubujete příliš, vypadne vám to celý na zem a vy se poserete, protože společným jmenovatelem těchto věcí není levná pořizovací hodnota. Tento způsob najdete třeba u Velostigmatů nebo Dallmeyerů (prvotním verzím se šrouboval zadní člen - blbý tedy je, že při změně musíte vyndavat ze standardy celý objektiv. Novější verze toto přesunuly do přední části a nejnovější měly samostatný vehement v šasi objektivu).

Asi nejméně rozšířeným stylem je vkládání speciálních kroužků regulujících míru difuze, takovej fancy ekvivalent clony. Jako jediný zástupce této obskurní metody mne teď napadá jen Rodenstock Imagon, kde se nacvakávaly podobně jako filtry či sluneční clona do předního závitu. Nevýhodou je nutnost jejich opatrování - tyhle malý svině jsou spolu s krytkama, drátěnkama a lichejma ponožkama spolčený na častým útěku kamsi do neznáma.

Existují samozřejmě i výjimky kupříkladu postrádající krom voliče SF efektu i možnost clonění. Máte tedy fixní ohnisko, fixní clonu a fixní míru měkkosti. Tak a teď se snažte! Takto vám život znesnadní třeba ceněná Plasticca nebo některé iterace Puyo skel.

• Některé optické konstrukce (piktorialistických skel jako je právě Puyo či Eidoscope se to zejména týkalo) nebyly korigovány pro barevnou fotografii, optické vady a celé barevné spektrum. Nejvíce bolestivým článkem byla hlavně chromatická aberace, kvůli níž se muselo počítat s tzv. chemickým ostřením. Jednoduše řečeno byla výsledná fotka díky UV záření zaostřená úplně jinam než na matnici (na vině je především potíž lidského oka v ostření na modrou složku spektra) - proto byly někdy na šasi objektivu stupnice pro následnou korekci (Puyo). U moderních panchromatických filmů by tenhle problém neměl nastat, nicméně příznivci orthochromatických filmů či kolodia a ostatních procesů citlivých na modrou složku spektra by měli zpozornět.

Jak na to?

A existují samozřejmě i divoké výjimky z výjimek pramenící z pokusného ducha či hlubokých kapes. Předně se dá experimentovat s běžnými objektivy - stačí částečně vyšroubovat přední či zadní člen a vytvořit tak "falešný" soft-focus efekt ne nepodobný mnohem dražším exemplářům k tomu určeným. Berze však v potaz, že ne každá optická konstrukce je tomuto nakloněna a dobře jsou k tomu svolné třeba triplety a jejich deriváty.

• Ideálním kandidátem na zkoušení může být třeba notoricky známý Tessar. Je jich mnoho typů, jsou všude a jsou levné.

Také se dají optické členy objektivu (či celé objektivy) otáčet, prohazovat či úplně odebírat. Ne všude to jde a ne všude to bude mít smysluplný efekt po kterém bažíte, ale kdo si hraje...

• Při  otáčení se zpravidla zmenší pokryv a projev objektivu tak trochu zešílí. Při extrakci se většinou dává pryč přední člen a výsledkem je mj. podstatné zvýšení ohniska, pokles světelnosti a zvětšení pokryvu.
• Některá skla s těmito úpravami počítají a jsou na to cíleně zkonstruována - tzv. convertible objektivy. Zpravidla funguje tandem portrétní/krajinářský (staré petzvaly nebo Spencer Port-Land, z anglického Portrait-Landscape). Populární jsou však také modulární řešení, tzv. casket sety, kdy naopak přidáváte a odebíráte předsádky a měníte ohniska (de facto předchůdce zoom objektivů). Jednou sadou tedy pokryjete hned několik objektivů. Ale o tom zas jindy.

Pokud vám však i toto všechno připadá až přespříliš civilizované, můžete si jako staří mistři napatlat na přední čočku vazelínu či přes ni přetáhnout silonky nebo záclonu. Výsledky nezaručeny, zábava však stoprocentně. Jo a až budete nějaký chuděře pod záštitou vyššího principu uměleckého stahovat punčochy, zříkám se veškeré zodpovědnosti.

Pokud jste dnešní změť přelouskali až sem a stále se cítíte piktorialisticky nenaplněni, možná vám přijde vhod rozsáhlý několikadílný článek o velkoformátové soft-focus optice včetně příkladů a názorných ukázek nalezivší se zde. Pro jedince, kteří ještě nenalezli tu jedinou správnou velkoformátnickou víru, se může hodit také tato bichle s návody a příklady především pro středoformáty a 35mm. Jenom pozor, tahle díra vede setsakramentsky hluboko a já vás varoval - v mé duši je mír.

Ze své lásky k impresionismu a piktorialismu jsem se vypsal, na závěr vám tedy snad již jen předám svá těžce nabytá životní moudra - dokonalost je v nedokonalosti! Svět je hranatý a ostrý, alespoň ho měkce foťte! I sny se dají zvěčnit! Sofťák do každé rodiny! Pořádně osolte vodu než dáte vařit těstoviny!