Kdysi dávno v jedné nepříliš předaleké galaxii jsem se o fotografii pranic nezajímal a o pojmech jako "expozice" či "kompozice" jsem měl přinejlepším jen velmi mlhavé povědomí.

Pak jsem jednoho dne - kdovíproč a zcela naslepo - koupil jakousi malou fotoškatulku, s pomocí návodu vložil a vyfotil první film... no a to byl konec, respektive začátek.

Cesta postupně vedla od kinofilmových přístrojů a svitkových středoformátů přes "malé velkoformáty" až tam, kde jsem teď - královská disciplína velkoformátových aparátů produkujících negativy o velikosti přinejmenším 20x25 cm. Tomu všemu vévodí pradávné objektivy o rozměrech, jež nadzvednou nejedno obočí.

Zkoušel jsem i digitální fotoaparát, ale nepadli jsme si do oka. Mizí všechen ten těžko popsatelný genius seculi vpitý do snímků, onen uhrančivý charakter dávno zašlých časů, překvapení z výsledku a půvab celého procesu - sama kvintesence fotografie, jež mne pohltila.

Inu - skoro to vypadá, že velké věci mají malé začátky.