Už se stává skoro mantrou, že začínám svý články větami typu "Jediný objektiv ve vesmíru", "Strašně raritní vehement" či "Je to vzácný jak slepičí zuby." No holt se v těch kromobyčejnostech spokojeně rochním a připadám si pak víc zajímavej, nedá se nic dělat. Ale dost obhajoby a přejděme k dnešnímu objektivu, kterej je strašně převzácnej a raritní...

Pamětníci mých článků se jistě rozpomenou na má dobrodružství v zemi ping pong show a papája salátu, kde jsem si hned v úvodu zaláteřil nad taháním středoformátové techniky do míst, kam jsem sotva vytáhl sám sebe. Od té doby se nicméně míra mého sebemrskačství posunula o drahný kus dopředu a já tak neváhal značně navýšit objem a váhu vláčených...

Co jsou to tydlencty piktorialismy a že se nemažou na chleba jsme se dověděli v mém předchozím článku tady. Mezi vší tou změtí o kolenních meniscích, tím že to mám rád měkce a kde všude se dá použít vazelína by však jeden postrádal onu zcela zásadní informaci - cože je ten prvotní impuls, kdože je ten úhelný kámen, kolkolem...

Kdo by to u takto méně světelného objektivu modernějšího vzhledu, čekal, že? Inu, tichá voda břehy mele, nesuďte knihu podle obalu a mějte šálek poloprázdný nebo úplně prázdný jako já, nebo jak to říkaj ti nepálští mniši co vůlí ohýbají lžičky. No dost mouder - výhoda je, že po těchto Wollensáckých řadách psi moc neštěkají a tak se o ně...

Aldis možná nebyla největší, nejznámější ani nejdéle fungující fabrikou, zaznamenala však překvapivě mnoho úspěchů v různorodých odvětvích. A jelikož mám dneska extra suchou faktografickou náladu, naleznete v odrážkách níže pár fascinujících a šokujících dat.

Značka Sinar je synonymem švýcarské preciznosti a spolu s Arca Swiss a Alpou patří do fotografické triquetry a svaté trojice velkoformátových aparátů ze země zubatých železnic a rozteklýho sýru. Slovo je akronymem pro "Still, Industrial, Nature, Architectural and Reproduction photography."

Fotografie to zpočátku neměla lehké. Malba byla před jejím vynálezem jediným prostředkem k zachycení reality a malíiři se přirozeně báli, že přijdou o své výsadní postavení a půjdou žebrotou. Po bitvě je každý generál a my dnes již víme, že je to nesmysl - je to nicméně zajímavá analogie k dnešnímu nástupu umělé inteligence a falešným prorokům...

M.P.P., neboli Micro Precision Products, byl britský výrobce optického příslušenství, který fušoval hned do několika odvětví s tím souvisejících.

Bylo nebylo, za devíti horami, devíti řekami a jedním lamanšským průlivem kdysi žila, či spíš byla, fy. Dallmeyer - doporučuji věnovat obzvláštní zřetel na seskupení písmenek v názvu, bude se nám to za pár chvilek hodit.

Pokud ráčíte býti příčetní, sbalíte si přirozeně to nejzákladnější, nejlehčí a nejuniverzálnější, co máte na focení k dispozici.

Jste reportér v USA dvacátého století a přemýšlíte, co si asi tak pořídíte za fotoaparát. Vlastně nemusíte. Graflex. Hotovo, vyřešeno.

SSSR, země bláta a dřevěných lžic, produkovala několik desítek let i svou jedinou řadu dřevěných fotoaparátů FKD (cejtim v kostech, že tahla zkratka něco znamená, ale nedohledal sem co. Fakt Kvrdlající Dřevák?)

Dnes si povíme něco o mosazi a hliníku. Tento objektiv je z mosazi a hliníku. Edukaci stran materiálů jsme si tímto odbyli a teď potěšíme lingvisty - jde o Hugo Meyer Atelier Schnellarbeiter 310mm f3, což překladač svébytně přeloží jako "rychlého dělníka."

Objektivů pro letecké snímkování bylo mnoho. Hodně mnoho. Některé společnosti přecházely na jejich produkci v časech potřeby i z jiných, spřízněných oborů, kupříkladu z výroby dalekohledů (případ třeba britského Aldisu). Vyráběly se i licenčně a sekali to jako Baťa cvičky - často se ani nesignovaly a poznaly se jen dle čísla nebo malých odlišností....

Stejně jako bývaly doby, kdy se radioaktivní látky v domnění prospěšnosti rvaly snad do všeho od léků, jídla i pití (Marie-Curie dává palec dolů), tak ani výrobci optiky nezaháleli (tady to však mělo pozitivní efekt, Jiří Zouhar dává palec nahoru).