Petzvalové konstrukce, soft-focus, piktorialistické… Co hrdlo ráčí. Novoty z půlky 20.st., ale i z hloubi toho předchozího. To ještě byla skla skelnější a mosaz mosaznější. Na velikost a váhu se nehrálo, ale charakter a bokeh… Toho je tu na rozdávání. Lupy na pixely nechte doma a připravte se na naprosto dokonalou naprostou nedokonalost. Tahle skla nefotí, ale malují.
-
Kodak Portrait
Když ho vezmete do ruky, měl by jeden pocit že to i přes těch impozantních 30,5cm není úplně ono — zdánlivě tu něco chybí. Roura s jedním kusem sklíčka a spousta lamel clony vystavených jen tak světu na odiv. Skoro budí zdání, že byl zkut starými mistry z toaletní roličky a babiččiny lupy na čtení.
-
Wollensak Raptar
Objektivy s ostrým podáním se dají přehazovat vidlema, hezký bokeh načrtnou taktéž ledasjaká sklíčka. Najít charakterní kousek — ať už to znamená cokoli — může být sice oříšek, ale jde to. Co však exemplář sdružující všechny tyto vlastnosti naráz a ještě navíc s hodně krutopřísným názvem? Nuže, přistupte blíže — a zřete Raptar!
-
Aldis Anastigmat
Některým věcem a výrobcům se i přes jejich nesporné kvality a přínosy nepovede prokousat do širšího povědomí a tak, lidově řečeno, proletí pod radarem. A to je případ Aldisu, fy. dlící ve stínech tehdejších hegemonů, jíž by byla škoda přehlédnout.
-
Dallmaer
Můžete zde na webu narazit na povídání o běžných, vzácnějších ale i dočista raritních věcech. Nicméně dnešní objektiv a hvězda článku se přecijen obvyklým mustrům vymyká — je totiž s největší pravděpodobností jediným svého druhu na světě. Takže i naší sluneční soustavě. Galaxii. Vesmíru!
-
Hugo Meyer Atelier Schnellarbeiter
Máme maličké objektivy. O něco větší. Pak takový střední, ještě větší a největší. A pak existují ty úplně nejobřejší — a tohle je jeden z nich. Interní krycí názvy jsou „vobří vobluda“, „leviathan“, a „podej mi tu věc“.