Značka Sinar je synonymem švýcarské preciznosti a spolu s Arca Swiss a Alpou patří do fotografické triquetry a svaté trojice velkoformátových aparátů ze země zubatých železnic a rozteklýho sýru. Slovo je akronymem pro „Still, Industrial, Nature, Architectural and Reproduction photography.“
- Zrod Sinaru je datován až do roku 1879, kdy se Carl August Koch definitivně našel v nejlepším umění na světě, tj. fotografii samozřejmě.
- Je to k nevíře, ale všechny tři firmy stále existují a věnují se stále stejnému řemeslu, tzn. produkci špičkové fotografické techniky, optiky a související veteše. A jedno mají stále společné — abyste si od nich mohli něco pořídit, musíte prodat babičku, dědečka, po jednom z každého párového orgánu a registrovat se na OnlyFans.
- Pojem „švýcarská svatá trojice“ se obvykle vztahuje ke třem neotřesitelným pilířům jiného odvětví — hodinářství. Označuje tři nejdůležitější tradiční firmy — Patek Phillipe, Audemars Piguet a Vacheron Constantin. Pro pořízení hodinek z jejich portfolia platí to co výše, jen musíte přihodit ještě mámu s tátou.
Gró Sinaru vždy tvořily kardanové velkoformáty na tyči, které se ponejvíce uplatňovaly v ateliérech či při focení architektury, kde je možno plně využít jejich potenciálu díky pohybům. Co je sklopka a co kardan přibližuji ve svém předchozím článku, základní výcuc nabízím níže.
- Pojmem „pohyby“ se rozumí vychylování předních a zadních standard do různých směrů a úhlů. Každý pohyb má svůj název (tilt, shift, swing, fall, rise ad.) a slouží jinému účelu — pro korekci paralaxy, předejití kácení svislic, hrátky s hloubkou ostrosti, zaostřování/rozostřování pouze částí snímku a jiné fiškuntálie. Možnosti jsou dalekosáhlé a jejich zvládnutí vám otevře úplně nové vesmíry fotografování. Nedostižným králem pohybů jsou kardanové fotoaparáty usazené na tyči, jejichž konstrukce umožňuje mnohem dramatičtější míry pohybů než u sklopných fotoaparátů. Ale i ty se umí předvést. Doporučuji obsáhlý a názorný článek zde.
První důležitý výkop do světa obrázků nastal s Alpinou — linie budoucnosti byly načrtnuty, ale stále bylo co zlepšovat. Nevýhodou byla tehdy ještě nemodulárnost příslušenství a atypická konstrukce (například tyče, která nebyla typicky Sinaří a zaměnitelná s následujícími modely). Malým krůčkem pro svět a velkým skokem pro fotografy byla Norma. Zde už šlo o plnokrevný model s jasně rozpoznatelnou DNA Sinaru a hromadou příslušenství na všechny formáty. Vyrobeno z kovu a litiny, nezničitelné a těžké — přesto poměrně kompaktní. Následovaly modely jako:
- P (precise) — převážně do ateliéru. Byly větší, těžší a robustnější s důrazem na maximální míru pohybů a preciznosti.
- F (field) — k použití v plenéru. Konstrukce byla odlehčená a s menší mírou dostupných pohybů (stále však vysoce nadstandardních).
- C a X — hybridy předchozích dvou či „očesanější“ levnější verze.
Největší devízou všech řad s výjimkou Alpiny je však maximální modulárnost a vzájemná zaměnitelnost doplňků. Až na vzácné výjimky vám nic nebrání v sestavení aparátu složeného z Normy, P verze či o desítky let novější F2 varianty — bude to sedět a sestávat dle vašich potřeb a preferencí. Jde tedy o takové fotoLego s širokou plejádou různorodého harampádí okolo.
Upozornění pro slabší jedince — následující řádky mohou obsahovat stopové množství vychloubání se!
Pozorný čtenář se však po Vánocích drbe rozpaky na čtvrté bradě a všímá si, že jedna verze chybí — a má pravdu. Snad bych to ani nebyl já, abych neulítával na divnověcech a neměl něco speciálního — a to doslova. Mnou používaná verze je značena S (special). Sloužila k vědeckým a kopírovacím účelům a počet vyrobených kusů by na prstech jedný ruky spočítal zpomalený zastánce novoročních petard.
Standardně byl přístroj upevněn na pojezdu se základnou a osvětlením (Polaroid MP-4) ve vertikální rovině a snímal předlohy. Rozdíly oproti ostatním typům jsou patrné na první pohled — přední i zadní rám jsou výrazně odlehčeny a téměř zbaveny pohybů. Přední je plastový a dovoluje pouze rise/fall (a má odlišný zamykací mechanismus k nosné tyči oproti novějším verzím) a zadní disponuje jen mikroposuvem. Nicméně vám nikdo nebrání používat aparát jako normální kardan. Plusy a mínusy jsou pak nasnadě — omezené pohyby avšak velmi nízká váha 5,08kg, jež předčí i lecjaké sklopky (na stabilitě však nic ubráno není a bez problému používám i s velice těžkými skly). Komu nedostatek v podobě očesaných pohybů vadí, může standardy díky zaměnitelnosti nahradit jinou verzí.
Velkou výhodou je i odnímatelná základna pro zadní standardu, která se dá odšroubovat a v rukách tak máte skladný rám a apartní obdélníček. Nezanedbatelná to přednost oproti jiným verzím, kde je obé spojeno vedví a nejde snadno a rychle demontovat (P verze touto fičurkou disponuje, ale tam jsou nosiče standard o hodně větší, těžší a složitější). Třeba pro mne zcela zásadní při skládání do batohu a tahání po všech ďasech — těch deset čísel navíc už sem v batohu nevykouzlil a proto jsem se s Normou rozešel v dobrém.
- Jde konkrétně o verzi S1 formátu 8×10″, přibližně z roku 1978. Měla existovat i verze S2 s pohyblivější přední standardou, ale nikdy jsem ji neviděl. Popravdě jsem spatřil jen jeden další kus S1 varianty a dohledat se nedá nic. Jediné materiály jsem získal přímo ze Sinaru a ty přikládám v článku. Zacházejte s nimi s úctou a rozvážností – vlastnictví těchto dokumentů vás vcukuletu katapultuje mezi velkoformátnickou smetánku a holky budete odhánět stativem.
Přiložené materiály však člověku znalému Sinařího ekosystému způsobují údiv a niterný otřes, neboť je zde vidět binokulární reflexní hledáček ve variantě 8×10″! Drtivá většina lidí o něm nikdy neslyšela a ten zbytek soudí, že nikdy neexistoval a zůstal jen na návrzích a ve vlhkých snech. Nicméně vás vyvedu z temnot — existoval a využíval jsem ho. V téhle fázi už jsem pomalu nemohl ani venku projít a na rozhánění vdavek chtivých davů použít stativy dva.
- Občas se můžete setkat se samo-domo verzemi zbastlenými doma na koleni nebo hledáčky ze systému Toyo — ten je se Sinarem většinově zaměnitelný a občas, byť velmi vzácně, se objeví. Toto je však originál.
Oproti běžné 4×5″ variantě však nebyl zamýšlen pro portrétní využití v horizontální poloze, nýbrž vertikální — v tandemu s výše zmíněným příslušenstvím Polaroid MP-4 jste do něj koukali shora (taktéž chyběla překlápěcí lupa — jde tedy o velice jednoduché příslušenství sestávající pouze z plastu a zrcadla). Binokulár nebyl posazen v tupém úhlu jako u menší verze, ale ostrém — pro běžné komfortní použití je tedy třeba být dost vysoký, ani tak to však není úplně ono. Leccos naznačuje již oficiální název „Special copying focusing hood“ — „Speciální kopírovací náhledový hledáček.“
Až vám bude někdo tvrdit, že kardany jsou ateliérové aparáty nevhodné pro použití v plenéru, je vhodné odvětit — no a? Nenechte se zastrašit dobrými radami a místo nich tvrďte páteř a třibte vůli.
Závěrem roku i článku mi odpusťte špetku vzletných rad a patetických frází: foťte! Malujte, skládejte, hněťte a veršujte! Nedejte se zviklat nezdary a zahálkou, času není nazbyt. Chyby se budou vršit, neúspěchy stupňovat. Nic však netrvá navěky a noc je nejtemnější před úsvitem. Mistr D.A. to řekl lépe než já kdy svedu.
Přeji v následujícím roce a i těch mnoha dalších co nejvíce co největších nafocených negativů. Per aspera ad astra.
