Graflex Pacemaker Crown Graphic

Jste reportér v USA dvacátého století a přemýšlíte, co si asi tak pořídíte za fotoaparát. Vlastně nemusíte. Graflex. Hotovo, vyřešeno.

Jestli jste neměli v plánu být za pro sebe si mumlající podivíny s potřebou jít vždy proti proudu všeho populárního (zdravím Pentaxisty a svůj odraz v zrcadle), téměř neexistoval důvod pořizovat něco jiného, než Graflex — firmu opanující toto odvětví mezi lety 1912 – 1973.

• Samotná firma však existuje samozřejmě mnohem déle — datace běží již od l.p. 1887, kdy však byly fotoaparáty zatím spíš jen doplňkovou činností. To se změnilo roku 1909, kdy firmu pohltil behemoth fotografie, Kodak (neplést s medvědem Kodiakem, jak nás bezelstně varuje Wikipedia).
• Modelů a variant bylo mnoho a ještě více — dokonce i středoformáty, velkoformátové kardany či kinofilmové přístroje — ale ty nikdy nedosáhly takového věhlasu.

Poprvé Graflex vycenil tesáky ještě před sežráním Kodiakem, pardon, pohlcením Kodakem, a to výrobou na tehdejší dobu unikátního SLR Graflexu. Měl sklopné zrcadlo, koukalo se do něj shora a vypadal dost obskurně. Nicméně měl zabudovanou závěrku a mohli jste na něm použít téměř jakékoli sklo. Dosti novátorské a předběhnuvší dobu o desítky let.

Roku 1912 se přitopilo pod kotlem a světlo světa spatřil Speed Graphic. Výhody byly dalekosáhlé. Malé rozměry, nízká váha, kromě matnice pro ostření přítomnost dálkoměru, design navržený pro použití s bleskem a interní závěrka.

• Dálkoměr je vehement pro ostření, kdy koukáte do hledáčku s dvěma obrazy toho, co fotíte, a výtahem měchu či otáčením objektivu se obrazy sbíhají a ve chvíli, kdy se překryjí, je zaostřeno (představte si to, jako když šilháte a postupně přestáváte). Rychlé, přesné, efektivní. Používaly se tři typy — Graflex, Kalart a Hugo Meyer.
• Blesk byl pro novináře esenciální. Dovoloval fotit i za zhoršených světelných podmínek a na rychlé expoziční časy a krom reportérů se uchytil i jinde — u policie. Zvěčňoval mj. místa činu, důkazy či třeba mrtvoly při pitvách.
• Zabudovaná interní závěrka sestávala z plátna a voliče tenze, kdy se natahováním volilo napětí a tedy rychlost, jakou plátýnko proběhne — tedy expoziční čas. Nejvyšší rychlost byla 1/1000s (slovy — jedna tisícina sekundy!) a do dnešních dob je to na závěrku takových rozměrů nepřekonaná hodnota.
  

Přítomnost zabudované závěrky dovolovala stejně jako u SLR verze nasazení téměř jakéhokoli objektivu (limitováni jste byli pouze rozměry a ohniskem), přesto však vznikaly i verze bez její přítomnosti. Jednalo se třeba o Century Graphic nebo Crown Graphic — jež jsem ve 4×5″ Pacemaker verzi a objektivem Ektar 127mm f4.7 v závěrce vyzkoušel. Jde o stroj, který ve své kategorii téměř nesnese konkurenci, ale nepadli jsem si úplně do oka — je to stroj navržený pro rychlou práci a mému rozvážnému lenochodímu tempu vyhovuje spíše něco jiného. Nicméně dodnes se tyto stroje těší velké oblibě (a také je občas někdo zavraždí a vykuchá z nich integrovanou závěrku, kterou použije jinde — ne že by mne to nikdy nenapadlo, ale zatím jsem nenašel to srdce).

• Graflex má za svoji bohatou historii za sebou celou řadu zajímavých vynálezů a prvenství – krom Graflox standardu pro uchycení kazet i Grafmatic kazety. Do té jste mohli vložit až šest listových filmů a „přebíjením“ šíbru (kovová planžeta chránící film před osvícením) rychle měnit planfilmy. Výhody jsou nasnadě — taháte jen jednu kazetu místo šesti a výměna vyfocených filmů byla bleskurychlá. Pro novináře skoro otázka života a smrti.
• V roce 1977 byla do kin uvedena Nová naděje, první film ze série Hvězdných válek a ikonické světelné meče nejsou nic jiného než držák blesku z aparátu Graphic. Rozpočet nebyl nafukovací, tak se chodilo po bazarech a bastlilo. Až s tím budete fotit, můžete se těšit vědomím, že jste jen o něco málo méně hustý, než Luke Skywalker nebo Darth Vader. Takže dobrý světlo a ať vás provází Síla.