When? Why?
Photography didn't have it easy at first. Before its invention, painting was the only way of capturing reality, and painters were naturally afraid of losing their privileged position and ending up painting living rooms. Everyone is a general after the battle, and we now know that's nonsense—but it's an interesting analogy to today's rise of artificial intelligence and the false prophets heralding the extinction of photographers (Photography is dead! Burn the cameras! Welcome our new AI overlords!). I won't poke with the tripod into the wasp's nest, though; that's material for another article.
Anyway, photographers were initially bullied by the paintbrush people and their art was considered inferior to theirs. Determined to put themselves on a par with their oppressors, they decided to create a visual direction that brought photography closer to painting—pictorialism was born. Or maybe it was a little different, too. Or maybe not. 1885 is far enough away, who remembers, right? The movement is divided into four developmental phases and had its biggest boom by the time of the First World War, after which harsh reality came in and there was no mood for dreamy thingies.
Bylo by však přinejmenším nerozumné přisuzovat vznik tohoto směru výhradně nasranosti malířů – piktorialismus se vyznačuje charakteristickou a líbivou estetikou a i dnes nachází spoustu příznivců i beze strachu z toho, že budou za bílýho dne na ulici probodnuti štětcem.
What is it?
The use of pictorialism is accompanied by the use of so-called noble printing methods and especially soft-drawing optics. These were often meniscus-like and very simple.
- A meniscus is a crescent-shaped fibrocartilaginous anatomical structure in the human body, they are present in the knee. In photography, however, it is a simple lens made up of a single piece of glass or at most two cemented elements. Simpler is really just a pinhole camera. You can get a very basic overview for example here.
Měkce kreslící optika – a to se pozná jak? Necvičené oko třeba tak, že bude fotografii považovat za neostrou a zralou do koše. To by však byla smutná chyba a je to složitější – neostrá fotka je prostě neostrá, linie jsou rozmazané, pacient je mrtev. Kdežto u měkké optiky (soft-focus) jde vlastně o řízenou optickou vadu sférické a chromatické aberace. Linie zůstávají ostré, ale obklopuje je zářící halační efekt vytvářející nezaměnitelně přesvícené světlé části a typicky „kolonádní“ a „snový“ efekt. Takového výsledku prostým rozostřením nedosáhnete a výstup nebude oku lahodící.
- You may come across the terms soft-focus and pictorialist lens. They are actually two names for the same thing, although there is a sort of general consensus that the second one have a stronger "softness" effect. However, it's hard to focus with all of them and takes years of suffering and sacrifice.
- Obzvláště populární bylo používání soft-focus optiky v dřevních dobách Hollywoodu. Měkké podání vyhlazovalo vrásky a dělalo mladší krásky. Ze zmíněného faktu asi také pramení politováníhodný názor některých duchem slabších jedinců zapovídajících použití na cokoli jiného než portrét. Nenechte se svést na scestí – uhrančivý charakter prýští z krajiny, zátiší či aktu stejně mocně.
Types of mechanism?
Existuje hned několik způsobů, jak soft-focus (SF) efekt korigovat. Ten nejvíc nóbl se vyznačuje samostatným okružím na těle objektivu (Universal Heliar, TTH Cooke, Aldis, Crown ad.), které je nezávislé na clonové stupnici – máte tedy vše pod kontrolou.
A popular method is to control the SF strength via the aperture scale. The more you close the aperture, the weaker the effect. The disadvantage is the impossibility of the tandem "closed aperture + strong SF" or "open aperture + weak SF". Typical examples are Hermagis/SOM Berthiot Eidoscope, Kodak Portrait or Nicola Perscheid.
Other lenses use the degree of screwing the front or rear element as a selector. Simply put, the more you screw out the lens, the stronger the effect you get. And if you unscrew too much, the whole thing falls out and you will shit yourself, because these things don't exactly come cheap. You'll find this with Wollensak Velostigmats or Dallmeyers, for example (the early versions screwed in the rear member—so the bad thing is that you have to take the whole lens out of the standard when you want to change that. Newer versions have moved this to the front and the latest ones have a separate selector in the lens chassis).
Asi nejméně rozšířeným stylem je vkládání speciálních kroužků regulujících míru difuze, takovej hogo fogo ekvivalent clony. Jako jediný zástupce této obskurní metody mne teď napadá jen Rodenstock Imagon nebo Fujinon SF, kde se nacvakávaly podobně jako filtry či sluneční clona do předního závitu. Nevýhodou je nutnost jejich opatrování – tyhle malý svině jsou spolu s krytkama, drátěnkama a lichejma ponožkama spolčený na častým útěku kamsi do neznáma.
There are of course exceptions, for example lacking the SF effect selector as well as the possibility of selecting the aperture. So you have a fixed focus, a fixed aperture and a fixed amount of softness. Now fight! For example the valued Oscar Zwierzina Plasticca or some iterations of Puyo lenses will make your life harder.
- Some optical designs (pictorialist lenses like the Puyo or Eidoscope in particular were affected) were not corrected for color photography, optical defects and the entire color spectrum. The most painful part was mainly chromatic aberration, for which so-called chemical focus had to be reckoned with. Simply put, the resulting photo appeared out of focus due to ultraviolet light—mainly because the human eye struggles to focus on the blue part of the spectrum—hence the scales on the lens chassis for subsequent correction (Puyo). With modern panchromatic films this problem should not arise, however, fans of orthochromatic films or collodion and other processes sensitive to the blue part of the spectrum should beware.
How to do it?
A existují samozřejmě i divoké výjimky z výjimek pramenící z pokusného ducha či hlubokých kapes. Předně se dá experimentovat s běžnými objektivy – stačí částečně vyšroubovat přední či zadní člen a vytvořit tak „falešný“ soft-focus efekt ne nepodobný mnohem dražším exemplářům k tomu určeným. Berte však v potaz, že ne každá optická konstrukce je tomuto nakloněna a dobře jsou k tomu svolné třeba triplety a jejich deriváty.
- An ideal candidate for testing might be, for example, the notorious Tessar. There are many types, they are everywhere and they are cheap.
Also, the optical members of the lens (or entire lenses) can be rotated, flipped or removed entirely. Not everywhere you can do this and not everywhere it will have the meaningful effect which one you desired, but why not...
- Rotating usually reduces the coverage and gives the lens a rather crazy character. Extraction usually takes the front member off and results in a substantial increase in focal length, decrease in lens speed and increase in coverage.
- Některá skla s těmito úpravami počítají a jsou na to cíleně zkonstruována – tzv. convertible objektivy. Zpravidla funguje tandem portrétní/krajinářský (staré petzvaly nebo Spencer Port-Land, z anglického Portrait-Landscape). Populární jsou však také modulární řešení, tzv. casket sety, kdy naopak přidáváte a odebíráte předsádky a měníte ohniska (de facto předchůdce zoom objektivů). Jednou sadou tedy pokryjete hned několik objektivů. Ale o tom zas jindy.
If, however, you find all this too civilised, you can, like the old masters, put petroleum jelly on the front lens or pull a stocking or curtain over it. Results are not guaranteed, but the fun is 100%. Oh and when you pull down the hosiery from some poor lady under the auspices of a higher artistic principle, I disclaim all responsibility.
If you've made it this far through today's jumble and still feel pictorialistically unfulfilled, you might find this multi-part article on large format soft-focus optics useful—including examples and illustrations. For individuals who have not yet found the one and only large format true path, this book with tutorials and examples for medium format and 35mm in particular may also be useful. Just be careful, this hole is pretty damn deep—and I warned you. There is peace in my soul.
Ze své lásky k impresionismu a piktorialismu jsem se vypsal, na závěr vám tedy snad již jen předám svá těžce nabytá životní moudra – Dokonalost je v nedokonalosti! Svět je hranatý a ostrý, alespoň ho měkce foťte! I sny se dají zvěčnit! Sofťák do každé rodiny! Pořádně osolte vodu než dáte vařit těstoviny!
Leave a Reply